Statik jede tramvají,
jede zrovna přes most.

Bagety se nenají,

má on velkou starost:

 Most je jeho dílo
a byl na něj pyšný!
Pásku stříhal, pak se pilo   (jahody a šampáňo),
zámky stavěl vzdušný.

 Kolonádou korzoval
a řval jako oř.
Vzýval modrou oblohu:
„Zkus to, bagře, zboř!“     (můj most)

 Tohle jeho rouhání
zaslechl i krtek.
Mostní oblouk navrtal,
a ten šel do kytek.

Fotbal se sem nevešel.

Může za to statik.

Kdyby se nám nevěšel,

si moh´ zahrát, tatík.