Ještě stále tomu nemůžu uvěřit. Sedím proti Broqqovi Žabákovi. Největšímu překupníkovi "Králičí krve" na světě. Králičí krev je nejsilnější a nejúčinnější halucinogenní látka ve vesmíru, kterou se kdy podařilo vyrobit.

Broqq sedí na velké vypolstrované sedačce a na první pohled vypadá naprosto normálně. Je to středně vysoký mladý muž v dobře padnoucím saku. Na jeho naprosto hladkém obličeji není nic zvláštního. Mezi dvěma zelenýma očima má poměrně malý nos, jeho uši nejdou téměř vidět přes tmavé vlasy splývající kousek nad lopatky a jeho ústa jsou pootevřená v mírném úsměvu.

Asi po pěti minutách jeho monologu jsem si uvědomil, že mluví o rudé tekutině, kterou mi před chvílí zkušeně stříknul do žíly. "Už to mělo dávno působit. Právě teď by jsi měl mít ty nejúžasnější halucinace. Ještě se mi nestalo, že bych musel někomu vrátit peníze."

Rozhlédl jsem se kriticky po pokoji. Uviděl jsem tři prázdné židle, velký dubový stůl, polici plnou různobarevných knih, prosklenou skříň ve které se blyštilo pečlivě vyleštěné nádobí, pohovku na které se líně protahoval můj sametově černý kocour. Když jsem se zahleděl na tapety s kostkovaným vzorkem, tak se mi obraz začal mlžit.

Pomyslel jsem si, že už je konec, a rozhlédl jsem se po své nudné všední noře. Na hromádce kamení se vrtěl můj ochočený chroust a naproti mě seděl Broqq. Velký tlustý vřednatý žabák. Vypadal trochu ustrašeně ale když jsem si prohlédl své prstní blány, abych se ujistil, že už nemám tu odporně hladkou růžovou kůži, ale svou krásně zelenou a vředovatou, tak se uklidnil. "Trvalo to tak krátce." prohlásil jsem. Žabák zamával lahví rudé tekutiny a pronesl: "Myslím že si plácnem"