Když v noci jdu hřbitovem ve světle svící, slyším jen své srdce bouchající. Zvláštní vztah k něčemu neznámému, táhne mne pořád blíž k hrobu Tvému!
Když půlnoc odbijí kostelní zvon, mám strach,že blíží se také můj skon.
Svíce teď blikají jak o život, náhle mě polévá strašlivý pot. Stojím jak přibitá, pohnout se nemohu, na půdě zemřelých krčím se do rohu!
Pak tajemná síla a měsíce svit, pošle mne zpátky tam, kde správně mám být. Miluju hřbitovy,jsou krásně tajemné, ať chceme, nebo ne, všichni tam budeme.......