Nejčastějším slovem, jež génius s nickem Kvičislav Douda ve svých výtvorech používá, jsou "mrtvoli". Například v textu "Mrtvole se oči vikulili z kolekce Romantyka ze řbitova" píše:

Mrtvole se oči vikulili
Mě už dneska nechtěla
Málem se ji kozy vyvalili
A ně tím málem zabila

I když mě těma kozama
Málem zabila
Nic se nenaděla
A málem mě těma kozama zabila

Mrtvoli vylezli
Děti šukat chtěli
Mrtvola však žádná nevstala
A dítě si zažádala

Mrtvola už vilezla
Dítě ošukala
Mrtvola už vilezla
A to dítě co zní vylezlo
By sežrala
Nejrači

Jistě i vy chápete, že jde o velmi netradiční textík, jež si zcela jistě najde své příznivce a (bohužel) i odpůrce.

Podobných skvostů má Kvičislav jen na Totemu hned dvanáct. Názvy "Mrtovy mě chtějí", "Umrlci na chmelu", "Mrtvoli lezou" či "Víkaly jsou taky lidi" jsou dokladem jeho nevšednosti a umu. Některé kritiky velikost Kvíčova génia snižovaly, proto jsem se převtělila v Kvičislavu Doudovou a napsala jsem pod tímto nickem několik vzletných básní a této přezdívce odpovídajících kritik.

Na literární scénu jsem vstoupila oslavnou básní "Drahému manželovi s láskou (teda jako Kvíčovi Doudovi)":

Milý Doudo, ty můj chlape,
sérdce moje občas tápe,
když čtu tvoje verše hutné.
Jsou tak silné, jsou tak chutné!

Přiznám, že mne trošku bolí,
že myslíš jen na mrtvoly...

Svůj obdiv k jeho nesmrtelné tvorbě jsem vyjádřila dalším dílem - "Můj manžel je metalista! (teda jako Kvičík Douda)":

Taťko, jsem si víc než jistá,
že jsi hustej metalista!
Tvoje texty plný chladu
vysázím si na zahradu!
Tvoje texty plný děje
jsou mi lékem na kurděje!

Tvoje texty noc mi krátí,
a tvý slova jsou mi ložem!
Přestaneš-li, taťko, psáti
Přefiknu si žílu nožem...

V předtuše, že ve zkratce je síla, jsem ještě slátala Vyznání lásky manželovi (to jako Kvíčovi Doudovi):

Miluji Doudu
jak rodnou hroudu.

Kvičislava brzy opustila rybníček oslavných básní a vrhla se do "metalové" tvorby, aby podpořila svého internetového chotě:

Podzimní metalové haiku pro manžela (teda jako pro Kvíču Doudu)

Mrtvolný podzim
chcíplé listy naházel
na čerstvé rovy

Ve chvíli, kdy Kvičislav prohlásil, že jeho skvělé texty hraje jakási metalová kapela, jsem stvořila v převleku za Kvičislavu text drsné metalové písně:

Mrtvolný hnáty — metalová píseň pro manžela (teda jako pro Kvičíka Doudu)

Mrtvolných hnátů kredenc je plná
Červíci hodují mlaskavě
Vzpomínky spláchne krvavá vlna
Beďar mi dozrává na hlavě

Mrtvolný hnáty
tvýho jsou táty
Budliky
Mrtvolný hnáty
Hnijou jim paty
Budliky

Umrlec bledý příšerně chrčí
Songy svý ponurý o smrti
Mrtvolný hnáty zetlele trčí
Duši tvou zkaženou rozdrtí

Mrtvolný hnáty
tvýho jsou táty
Budliky
Mrtvolný hnáty
Hnijou jim paty
Budliky

Myslím si, že zejména tvrdě metalové budliky se mi povedlo. Největší úspěch však zaznamenala další "metalová" píseň, která se dokonce vyšplhala do žebříčku doporučovaných děl (což samozřejmě "praví" básníci těžce nesli) a trčela v něm celý týden:

Mrtvolně ponurý song pro manžela (tedy jako pro Kvíču Doudu)

Přijela jsem z vísky
zetlelými pysky
mlaskám
Vržu shnilým hnátem
a tvou lebku dlátem
laskám

Mrtvoly se blíží
živým neublíží
budliky
Mrtvoly se klátí
mrtvá je tvá máti
budliky

Vylezu já znovu
ze zašlýho rovu
v noci
Rozdráždím tě silně
a zhoupnu se vilně
v bocích

Mrtvoly se blíží
živým neublíží
budliky
Mrtvoly se klátí
mrtvá je tvá máti
budliky

Nečekaný úspěch měl tento text nejspíš díky znovu použitému výrazu budliky.

Zdá se však, že hvězda Kvičislava Doudy nečekaně zazářila: každý týden mi Google pošle do Hlodníku minimálně dva zvědavce, kteří hledali výraz mrtvoli. Ovšem je možné, že je to sám velký Kvičislav, který kontroluje, zda nejsou porušována autorská práva jeho nesmrtelných textů...