Ani se mi nechce věřit, že už uběhlo tolik času. Zdá se mi, že to není tak dávno, co jsem si přinesla tu malou panenku domů... Ráda vzpomínám na významné dny v jejím zatím krátkém životě. Jednou z nich byl ten, kdy se zaposlouchala do Smetanovy Vltavy. Teď se usmívá u zcela jiného stylu hudby. Béďa by byl rád, že ztratil sluch... Dalším pro Kačabu důležitým a šťastným dnem se stal ten, kdy od americké tetičky dostala svoje první "plavky s prsama", jak říkala. Stalo se tak v měsíci prosinci, proto se s nimi promenádovala alespoň ve vaně, anébrž se léta nemohla dočkat... Štěstím překypovala i o dalších vánocích, neboť objevila pod stromečkem brusle. Její první pohlazení zamrzlé hladiny Hliněného rybníka ocelovými noži však nedopadlo příliš dobře, anébrž na oplátku pohladila led svým obličejem... Teď už je Kačaba slečna...
... se svérázným smyslem pro humor. I proto ji mám moc ráda. |