Jednou už je to dávno Našel jsem v jeskyni Nad Prokopským údolím Drobnou truhličku V ní zbytky papyrusu A u nich pečeť měsíčního střelce Ještě ji mám.
Ten den byla mlha Jí šly kroky A pak v kruhu kolem Stáli jemní lidé A zlomkem bylo vidět Zpátky i mnohem dál Snad tolik k té básni
Okamžikem zvláštnosti Jdou křehcí lidé A v křižovatkách zrcadlení Za nimi zůstávají Otazníky ze světle černých duh.
Do průsečíku mnohosti přes zeď ze zvyků Prsty pořezané K bratrství krev Pod vícero přijímáme Až jedné krve jsme Pak šípy transmisí myšlenek Pečetí slib.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Manzo', 01.02.2009 15:13.