| Pampapapadadam. Zvuk vedlejšího pokoje, kde snad nikdy nikdo nebydlel. Nikdy neviděl nikoho odtamtud vycházet nebo tam snad přicházet nebo cokoliv. Dveře. Mrtvé dveře. Ideální soused, ale ty zvuky teď.. znepokojivé, neměl co dělat a začal přemýšlet. Co když tam byla mrtvola? Mrtvola předčasně uložená do rakve, co se právě vzbudila a chce někomu říct svůj příběh. Jaké to je být sedm let zavřená a olizovat stěny rakve, že se třeba to dřevo ztenčí a ona unikne.. ne ani za sedm let se dřevo neztenčí, nikdo by si neměl dělat iluze.
Seděl, řekl si číslo a rozpočítával, jestli tam má zaklepat nebo ne. Padmpadaaam není zvuk, který by volal o pomoc, zní to spíš jako rádio nebo někdo, kdo se probudil po dlouhé době a má ještě vyschlý krk a nemůže zpívat naplno. Určitě to byl někdo, kdo byl sám, kdo by jen tak spal takovou dobu? Někdo, kdo je sám a nechce na to myslet, někdo kdo chce zmizet ze světa, ale nechce umřít, protože třeba tamhle za rohem čeká dědictví, pan vysněný, lukrativní práce. Takže vyčůrat a spát, za sedm let zjistíme, jestli se má stát něco skvělého.
Sedm let jedna noc netrvá, ani když jí trávíte v jednom pokoji s poslední cigaretou někdy okolo druhé ráno. Je to věčnost, věčnost trvající maximálně šest let. A on se rozhodl, že dneska je jeho velký den, den ve kterém se uskuteční to, nad čím celý život dumal. Proč jsem tu a co mám vykonat? Máš za úkol zjistit, co za zvláštní organismus žije či nežije na druhé straně zdi.
Představoval si, co vše tam najde, jaké poklady a poselství příštím generacím, nebo něco podobného. Oblékl se a vykročil. Byl rozhodnutý třeba ty dveře vyrazit, rostl v něm pocit, že tomuhle musí přijít na kloub, že to nesmí jen tak nechat ležet ladem. Byl ochoten spolknout sliz, který by mu bránil vylomit zámek. Nebo políbit žábu.
Ty dveře byly vždy otevřené dokořán. Bydlela za nimi žena co se bála samoty. Lidé okolo nich chodili a nic, ani jeden údiv, ani jeden protáhlý obličej, žádná návštěva. Kromě těch imaginárních mrtvých přátel a příbuzných.
|
|
3
muclicka 
sokrates 