BOŽE CHRAŇ

Bože chraň,

zvedni zbraň

do vesmíru jež se chechtá !

Padne rána.

Kdo se zeptá ?

Potají se sešeří,

voda vodě nevěří,

mrazy letí páteří.

Od ucha k uchu

v městském ruchu.

Kolik jen se uší trhá,

kolik sil se nepromrhá ?

Divy času z karet věští,

davy opic vzteky vřeští.

Mrtvý smíchy

za své hříchy

bůh milý jen nadělí

že z neděle pondělí.

Kdo chce více ?

Hoří svíce,

vítr fičí,

člověk křičí,

na sebe sám pasti líčí.

U dna čeká,

tmy se leká,

čeká,  čeká na člověka.

Proč jen  srazili jej na dno

v toto bohapusté prázdno ?

Moc se ptáti není radno !