Seděl jsem v rohu polokruhové místnosti. Byla to pohostinská místnost. Ten muž s kloboukem clonícím odrazy zářivkových světel četl Jáchyma Topola a nepatřičně se u toho do slz usmíval. Byla to Praha. Taková úplně malinká Praha uprostřed maloměsta s kapajícím kohoutkem pod visacím kalendářem s prsatými ženami. Káva na stole byla neustále horká a mrtvá zároveň. Něco jako já po obvyklé nekonečné šichtě s odpudivě známými spolupracovníky. Bydlím ve třetím poschodí a vždycky se dívám, jak vnitroblokem poskakují straky.