Nastolený klid v lesích

hýl těžce dýchá

slyšen ve výšinách přízemních

zvuky lesa slýchá.

Starost mrtvých brouků

zažehává ohně od kořenu

plameny klenou se do oblouků

Hýl si stýská pro ženu.

Pro dívku, jež před smrtí v očích jeho žila

málo pohledů, srdce bolem ke kříži přiblížila

a tupým hřebem jeho slova (pro ni) k desce přibila

Hýl teď leží v mechu

lapajíc po nádechu

Leč bolí křídla, třepotá

Leč pálí mráz ho v hrudi,

ze zobáku line se mu nota

a pohled její ze smrti ho budí.