Listí buků po zimě

dere v mojí duši sivou díru,

marně křičím: „Pálí mě!“

S láskou na ránu přikládám si síru.

 

Jeden příběh – jeden list v pochroumané dlani,

mnoho dní hrůzných snů,

v nichž smrt se ti ke kolenům klaní

a požírá ti stádo šťastných dnů.

 

Už nezpívej ty tóny dávných bouřek,

maluj krásné dny,

slunečnice, vanilka a skořice

pod polštářem spí.

 

Scestný chvalozpěv smrti z těch listů zní,

zamačkané srdce pluje s vánkem,

čas se jen na chvilku připozdí

a unáší tě nekončícím spánkem