prohýbané stoly tančí s plným břichem pod tíhou lásky do nohou rvou se jim vpichy stěny z ledovcových kostek obklopeny tichem tuší, že díry v duši mlaskání opilců neumlčí křičí, těší se ze spálené země přikládají do sebe prohnuté stoly přivírají ústí z rána unaveně a chtějí pryč z naší podělané doby |