Jaké je to překvapení, když mezi padlou nadílkou z vybělených slz vidím žlutý bod, kol něhož lem je tvořen okvětím, chudák nuzný sám, dech na něj, aby nepromrz, zimu v jaro jedním dechem proměním bez lenění.
Jen si nechám na rukou drobounké mraky sněhové, jen mi chlaďte všechny prsty do modra vyberu jen jeden–nejkrásnější–ostatní jsou sběhové střílím po nich slzami – já ho trefím lotra.
Pro fantazii je tu prý málo místa, -houfuje se v kanálech nesvatá jí je díra čistá raději se dusí a nemá dech.
|