Malé růže, jež zapadal nový sníh z oblak studu,

ne listy, ale jejich hlavy prokvétaly jak starcům pleš,

jak muchomůrky se závojem plachetky,

však ne jedovaté, plné krásy a pýchy též,

oholené od žebroty a postrádajíc chudobu

cukrované vanilkou, leč bez špetky.

Mrznou jejich květy ve svitu kruhu na nějž vyjí psy

okousané od jejich zubů spočítané mají letní dny.