V rohu u pěti křížů, kde zvonívaly zvony, vzrůstal k nebesům uplacený pelyněk, platil mu Měsíc za promlouvavé tóny a čekal naň každý bílý úplněk.
Hodinu po východu slunce zazvučely zvony do ticha a z dály je slyšet šepot popraskaných žhnoucích kos, jejich jazyk k pelyňkům tak rád se přimyká. I sebere trs jeden sekáč mezi bodláčím byť jest bos a daruje ho v noci tajně svojí lilii, bílé za úplňku, zvadlé na novu. Měsíc z kalichu hořkosti zas upíjí s pelyňkem čeká na obnovu. STARŠÍCH IDEJÍ Jak zlákat nahé hvězdy, snít jim verše do klína? Podat snad jen trošku jedu do vína? Padá hvězda – přej si má lilie. |