Bourám dům dynamitem hříšníků,

jenž léta obrostlý je plastovými růžemi

                                    s pichlavýma očima,

na talonu karet usedá prach ruin a rozbitých

                                  kameníků z města

páni lotři zaberte si místa svá na svazích před

                                  talonem

a popěvujte songy o ukradených penězích.

Labutě už přilétly, už se kloužou po štěstí vlahých                                              ploch,

jen zamávají křídly jako andělé, přilétající

                                        z revize pekla,

hnízdí v místě, kde ještě včera vzrůstal mladý hloh

kol něj voda s lávou svorně bratrsky tekla.

A vzpomínaly, co se dělo za minulých dob.

Ve sklence na stopce je ještě trocha Bordeaux,

jen ji dopij je to jen má krev těžce vylitá z páry vodních těl

mnohdy právě a jen proto,

že bych v ní tvé černé vlasy uviděl.

Tvoje vlasy byly sponou révy a vzpěr

zpívaly jí vždy po zvonění navečer,

že jedinou jsou pro ni záchranou.

Pod černými růžemi

       černé perly jsou,

pod hlohovými větvemi

       andělé v řadách jdou,

brkají o kameny

       vůní světa zmámeni.

Ach, orient, zápach dálek a rozbořených domů hliněných,

jedním nádechem jej celý v sobě můžu mít,

nemoc v duši, toť je trest za ostych

do konce prožitků na něj můžu klít

ani černé vlasy mi nepomohou.