Prstem maluji po zdech

       a pod ploty svírám kameny.

Cítím každý nádech,

vůní višňového tabáku zmámený

upadám do polední havárie snů

       šum křídel, velmi pomalý,

ve skalách shlížím na let orlů,

       jenž jako mrak nebe zahalí.

Maluji po zdech, co nenávratně je pryč.

Nebo, co tu nebylo?

Fantazie hranice nikdy nemění,

jen nevím, nevím, co můj ukazovák ke stěně přibilo,

co bylo to znamení.

Let orlů, let svobody, let vypadaných per,

sny, které přikládám do rozpálených děr,

nebo snad polní kvítí, které jsem neviděl už delší čas?  

Ne ani jedno z toho. Je to jen a jen láska zas.