Co chci je nedůležité v kovárně pod černou lípou

polohlasných díků.

Jednou ranou kladiva, ocelové piliny se sypou

tvořím aspoň kliku.

V peci žhavím ocel pro kliku,

na kovadlině chladím kliku,

v sudu s vodou topím kliku,

za úplňku – co jiného než-li kliku

vzít do rukou a otevřít s ní jakékoliv dveře

dveře do salónku,

dveře do čítárny

a na konci a na sklonku

sečíst klikou tvoje dny

a právě končit v nejlepším, to je první tón na lyře.