Na modrém jezeře hořívaly plameny smutku

hasili je krásní holubi nesoucí na nohou psaníčka,

dopisy bez něhy, bez pohnutek,

doručovali je přes plamínky zachvacující obě líčka

a shazovali je do propadliště slov,

které je požírá bez obnov.

Krásní holubi – jak jim závidím,

mají křídla, nosí štěstí v dopisech,

za deště nelétají – spí pod listím,

přesto navštěvují krásu ve snech.