„Houstne, máme problém…je tu děsná tma, není nic vidět, jen ruměnec na tváři toho poblázněného buddhisty…“

 
V době, když  rockeři celého světa svobodomyslně hlásali „sex, drugs and rock’n’roll“, my všichni v Čechách mohli hlásat akorát tak „sex, chlast a Moravanka“, popřípadě „sex, chlast a chlast“ nebo dokonce jen „chlast-slast“. Sexuální revoluci v Čechách nepomohl ani výstřel z Aurory, ani vpád spřátelených vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, i když sexuální chování osvoboditelů  mohlo přinést nevídané a nezažité, ovšem též nežádoucí, praktiky.

 
Nevzpomenu si, kdy jsem poprvé spatřil ženské nemaminčino ňadro in natura, zřejmě asi tak rok po narození mého prvního syna :)))))))))))

Když si představím, že jsem se stal otcem ve svých cca 17 letech, šly by na mě mdloby ještě dnes, kdyby to pro mě nebyly tak dávné černobílé vzpomínky z filmů pro pamětníky.

Dnes však na puzzle mého mládí pohlížím z takového úhlu, že je mi patrný každý obrys dílku. Každá rýha v srdci i v mysli se však již bezbolestně slévá v jeden jediný poskládaný obrazec. Ničen domácím terorem chlápka s IQ pilin rozsypaných po cirkusovém šapitó, přál jsem si ve dne v noci, abych byl již dospělý, abych se vymanil z neuvěřitelného, despotickému a antiintelektuálnímu teroru, že jsem v 16 letech odešel zmlácen do noci a s Old Shatterhandem jsem hrozil pěstí zpět a sliboval pomstu.

Nezáviděl jsem mé mamince ty mlýnské kameny strhávající kůži na obou bocích, lásku ke svému vyhnanému rebelskému synovi a touha zachovat teplo domovského krbu i když s jinak dementním topičem. Zřejmě neměla šanci se jinak rozhodnout, když se ten terminátor uživatelů rozumu v naší rodině rozsemenil jak bolševník.

 
Absolutně nepřipraven pro boj se životem zblízka i z dálky, ocitl jsem se ve víru spádových obcí okolo městečka, kde jsem se kdysi narodil, a svou sexuální revoluci jsem si odtroubil sám, láhváčem teplé desítky na půdě seníku.

 
Nevěděl jsem ani jak se plodí děti, nevěděl jsem ani jak se děti nedělají a jak by se neměly dělat, nevěděl jsem vůbec nic o jakési ovulaci, ejakulaci, erekci, kopulaci, prevenci, preservativu, sexuální zdrženlivosti, pohlavních chorobách, polohách :) já jsem prostě nevěděl vůbec nic a byl jsem na ulici či seníku vystaven nástrahám všech svých sexuálních, neovladatelných, myšlenkových attacků, pramenících z hormony žonglujícího těla a mysli, že by všichni bookmakeři světa museli stáhnout sázku na mě, jako na mrtvého koně, že to přežiji bez každému jasných a fanfárou ohlašujících trablů. Nevím jestli bych mohl zpětně žalovat stranu a vládu, že pro sexuální osvětu mně podobných neudělali vůbec, ale lautr, nic. Nechali  nás, samečky napospas, ať se svou neznalostí rozmnožujeme jako kobylky, protože Rychlé šípy ani Bratrstvo kočičí pracky ani Fifinka s Mišpulínem či Bobíkem prostě v časopisech  na stáncích PNS „nešukali“.*

(* Toto autentické slovo pochází s pubescentského slovníčku nejčastěji používaného  pro označení soulože, přestože v polském a staročeském jazyce  bylo toto slovo využíváno pro popis rychlého pohybu. Užito bylo tudíž nikoliv jako vulgarismus, ale jako literární licence.)

 
To byla doba socialistického grupensexu, kdy se dívkám říkalo „řezivo“, kdy, kdo nezažil grupáč, nebo alespoň nehlídal ošacení na grupáči, nebyl absolutně žádný kofr a pokud neměl tu čest a šanci, že se mohl sejít na „infekčním“ s polovinou školy a města, která si tam také léčila kapavku, byl označen a vyvržen z kruhu jako absolutně neschopný „nabíječ“ a svou čest nezachránil ani šťastným zachycením muňek v ochlupení na záchodku bohapusté špínavé hospody neidentifikovatelné cennové skupiny .

 
V domnění, že je grupensex svazáckou lstivou  propagandou, jsem se žadných skupinových šestek neúčastnil, a tak jsem se bohužel  neléčil na žádnou oblíbenou ani prestižní pohlavní chorobu a tím jsem sám sebe vyřadil z klokotání, bujení a soptění  studentské sexuální revoluce pod kontrolou SSSM a Okresní Hygienické Stanice.

 
Největší špatností, za kterou bych se asi měl stydět ještě teď, a za co se asi nejpravděpodobněji vrátím zpět na Zem „dopykat“ si své hříchy, byly mé pokusy hledání „něčeho“ v období osobní zmatenosti, které sklouzly k nevěře a situaci, tak nechutné, jako je provozovat sex se dvěmi ženami současně (separátně). Psychicky jsem to nikdy neustál a tyto vztahy končily bolestivým fiaskem. Dnes tyto tak veřejně běžné praktiky pokládám za nejvýše nehygienické a neetické.

Chápu sice, že některé rodinné vztahy jsou natolik propletené, že nevěra se mnohdy nevěrou asi nestává, ale člověk by si měl své problémy řešit nezbaběle a statečně se rozhodnout s kým udržovat sex a s kým, byť jej opanovává lítost a provinění, sex neudržovat. Doktor Plzák sice radil „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, ale Lenin nabádal svůj lid „učit se. učit se, učit se“ a normální dělník, rolník a pracující inteligence si z toho vzala poučení v kombinaci „ učit se zatloukat, učit se zatloukat, učit se zatloukat“

 
Poté, co jsem začal měnit a ovlivňovat chemii ve svém těle, tím že jsem začal odmítat maso a vajíčka,  dost markantně se změnilo nejen mé myšlení, snad i názory, ale zlepšila se i kontrola nad chemickými potřebami těla.

Po boku své dlouholeté přítelkyně BB jsem se naučil trpělivosti, zdrženlivosti, pochopení v oblastech, které jsou natolik intimní, že mi nepřísluší jakkoliv je publikovat.

 
Byl to sice bolestivý, ale další krok dál. Kam, to prosím, nevím…

 
Smí se a může se vůbec buddhista milovat? :)))

Smí a může, pokud mu to víra nezakazuje :))) jen nesmí být tak vyplašený jako já, plný představ situací, o kterých již dopředu přepokládá, že je nezvládne, a proto ikdyby byl nakrásně bez zábran, v mysli mu proletí kulový blesk a pak už nezbývá nic, než seřídit si hodinky podle pindíka na půl šestou. I takový je život.

SEX - Slovo jednoznačně  v Čechách pro mě deklarující „bezduchou TV prskanici“ bez zábran, ale i důvodu, účelu, smyslu a obsahu. Programy TV s touto předstíranou tématikou, prostě vypínám, přepínám, zatracuji, nevyhledávám, nesnáším. Mužné hovory o sexu opouštím, utíkám, blinkám, křižuji se a stydím se.

V mé mysli mám stále „milování“ zakódováno jako diskrétní akt něžnosti vyvolávající statickou energii, mazlení zastavující tlukot srdce, doteky tající dech na několik minut, akt vrcholného porozumění a tolerance k protějšku, prožitek štěstí a lásky, po kterém se chce i zemřít.

„Milování“ je asi nepostradatelnou součástí harmonického vztahu, ale žádný vztah na začátku nemůže být zrozen (dotuningován) jako harmonický a proto mi nepřijde normální nejdříve „milovat se“ či mít sex, aby se následně v zoufalosti křečovitě očekávalo, zda se vztah ve finále stane harmonickým či se přeci jen  skutečně nejednalo o, byť tělem vyžádanou, ale pouhopouhou, „prskanici“.

 
„ Houstone, máme problém… sami se sebou, ….to co jsme oblevili, je v absolutním chaosu a nezveřejnitelné, stále je všude tma, prosvícená jen ruměncem toho poblázněného budhýska. Vracíme se na povrch! …Houstone, konec…“