220106230106123323rd-to je takový to číslo pod čárovým kódem.
jaký že to piješ kafe, kluku?
"Halo, vstávat..všichní, celý lidstvo!!...no tak ty ne pse, no. Broučku, ty vstávej, musíme do školky. Jaký chceš to kafe? Cukr, mlíko?" "Dvě a čtvrt cukru a mlíko jako ty."
(já to beru voda vs. mlíko - půl na půl, kdyby vás to náhodou zajímalo.)
"Dóbře. Dvě kafe. Poslední zbytek tak asi na dva hrnky sypu do víčka. Úzkým koncem lžičky rozděluju na dvě. Mám tu větší část samozřejmě. A nejsem feťák. Kafe prostě do krve potřebuju..."
Nesu hrnky. Krásně to voní. Vzbouzíš se a tak okolo se zvedáš na loktech a mžouráš nechutně slepenýma očima. Vteřinové lepidlo je komická věc.
Bereš si hrnek. . . a pomalu usrkáváš. Najednou - nechápu svět.
"Proč tam sakra mám to mlíko???" "Ale vždyť si ho chtěl, kluku?" "Jak myslíš, že mi asi je, když jsem na mlíko alergickej? Jak by bylo tobě, kdyby si byla na mlíko alergická a někdo ti ho nalil?" "Proboha - vždyť si neříkal nic o tom, že by ti to mlíko vadilo!"
ááá řev a pláč a znáte to. hysterický záchvaty bez slz a klid s vodopádem a naopak a třikrát dokola . .
"No dobře. Asi jsem spal a mluvil ze spaní, když ses mě ptala."
"Omlouvám se. Moje chyba. Měla jsem vědět, že mluvíš ze spaní.."
Napsané je to hodně dobře. Líbí se mi vtípky - vteřinové lepidlo - to je dle mého gusta - ale jinak to chtělo jak říká Standa - trošku popustit uzdu fantazii a udělat z toho příběh. Takhle je to víceméně o ničem.
Napsané je to hodně dobře. Líbí se mi vtípky - vteřinové lepidlo - to je dle mého gusta - ale jinak to chtělo jak říká Standa - trošku popustit uzdu fantazii a udělat z toho příběh. Takhle je to víceméně o ničem.
Asi někdy holt potřebuju rychle napsat divný nebo nějaký pocity, emoce a jiný kraviny...ale jak už jsem kdysi řekla....jednou budu psát tak dlouhý věci, že z jedný třeba básně bude kniha...a třeba to bude někdo číst a možná to taky nikdo neotevře a zůstane to v prachu na babiččiný půdě... Ale dík za uznání!