Zloděj ležel v klubíčku na zemi a já jsem si s ním hrála, dokud jsem ho úplně nerozmotala. Po cestě se k nám někdo blížil.
Byla to černá vědma. Vypadala zvláštně s bílou mastí na tvářích a plné rty držela pevně stisknuté, aby byly co nejužší. Neoklamala mě.
Když přišla blíž, zaryla mi dráp do předloktí a do vzniklé rány mi zapíchla dýmku. Nechala jsem jí chvíli protékat krev. Když byla čistá, nacpala jsem ji vědminým tabákem a zapálila. Vědma mi foukla do vydechnutého kouře a s nadřazeným úšklebkem zmizela.
Překročila jsem hromádku vlny na zemi a odešla. Kouř za mnou zametal stopy. |
|
3
Dominika 
Mori 
stanislav 
patafyzik 