Dílo #59707
Autor:adammi
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:06.10.2009 00:01
Počet návštěv:1367
Počet názorů:10
Hodnocení:10 3 1

Prolog
Keď sneží do duše, príde vhod teplé slovo...
Keď nie je oheń v básni
Som staviteľ nádraží
bez podvalov a koľaji
z ktorých do sveta
moje sny lietali

ako na jeseň šarkany
Tie o láske sa vrátili
s krátkou poznámkou
adresát neznámy

Dnes už len do veršov
odlievam nádeje
niektorý zaslzí
iný sa usmeje

Písmena sú vločky
pod moje snežné sane
čo nevládzem uniesť
naložím na ne

Zrazu medzi štyrmi stenami
mám celý svet - aké zvláštne
V kozube zapráska
ako  mu chutia moje básne.
 
Epilog

Názory čtenářů
06.10.2009 06:52
muclicka
)
06.10.2009 10:59
josefk
usmeje
06.10.2009 15:05
vk
nápady sú fajn, ale rytmus a rýmy - hrôza
07.10.2009 17:21
HarryHH
... nádraží bez kolejí
čekám na svůj poslední vlak

pořád někde v mlhavé paměti
slyším jeho dřívější ruch

i když už nejsou
cítím je zesláblým zrakem

koleje touhy napjaté
do budoucnosti

a pořád je ještě čas ...
když cítím kouř


stačí vědět
že doutná ...


07.10.2009 19:32
adammi
Vďaka všetkým za názory, tipy aj za nahliadnutie*
07.10.2009 20:23
Chareas
Drahý adammi, nikdo nikde a nikdy není sám, a myslím, že Ty to víš dvojnásob.... Podzimní tíha je náročná, ale lze ji zvládnout, hlavně když víš, kam se obrátit. A věz, že alespoň u mné Tvá slova v ohni neskončí, pouze v jeho laskavém hřejivém objetí, to když si Tě vezmu ke krbovým kamnům :)

Děkuji Ti.
11.10.2009 22:05
Haber
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)