Prolog |
|
Hora |
Spovedám sa vetru, dážď mi zmýva hriechy, milosť na mňa tečie z tej božej strechy,
stromy sa mi klaňajú ako v nebi cherubini, v hore je zrazu človek človečejší,trochu iný.
Vypratú dušu zavesím na haluz, na konár nech ju slnko suší do biela,
v hore žijem,spím, jej patrí pieseň ďakovná, hora je moja nedeľa.
|
|
Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'adammi', 10.01.2009 17:59.
Názory čtenářů |
19.11.2006 17:00
fougeres
|
jedna pobožná:-) |
19.11.2006 17:04
adammi
|
Možno ani nie, ale my vieme iba stávať horu na horu až sa v nich stratíme. |
19.11.2006 17:09
muclicka
|
. |
19.11.2006 18:41
Anny
|
překrásná
|
19.11.2006 18:49
Anny
|
Mám taky jednu o hore - Československou
HORE ZDAR!
Když slunce rozloží se v duhu,
* a mesiac do tmy striebro leje,
tak tyhle úkazy jdou mi k duhu,
* myšlienky mi blúdia v priestore.
Vystoupám na vysokou horu,
* chcem dolinu vziať do dlane,
já však držím prozářenou mlhu
* a vidím duhu kúpať sa v jazere.
Svým přáním obejmu svou horu,
* aby každý dozrel v poznanie,
že hory neztrácí čas hovorem,
* hory berú - alebo dávajú . . .
|
19.11.2006 21:34
Haber
|
pekné |
19.11.2006 23:32
Emily |
|
20.11.2006 14:29
adammi
|
Vďaka za názory a zastavenie.Áno, hory neztráci čas hovorem...ale vedia veľa povedať. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|