Dílo #22538 |
Autor: | adammi |
Datum publikace: | 10.01.2006 12:38 |
Počet návštěv: | 1170 |
Počet názorů: | 8 |
Hodnocení: | 6 |
Vzťah |
Kde kto si mysli, že sa máme radi a my pritom hráme vadí-nevadí.
Dnes vadiš ty mne, zajtra ja tebe. Povedzme si úprimne čo nás drží pri sebe?
stále ta istá pesnička, rastie medzi nami mur, ja spievam v mol, ty stále v dur.
Čo si človek s tebou vytrpí, ale bez teba bol by som už po smrti.
Duša moja.
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'adammi', 10.01.2006 12:51.
Názory čtenářů |
10.01.2006 13:07
adammi
|
No niekedy je to aj vzťah duše a tela, aj tak to možno chápať.
Na to navdza posledný verš. |
10.01.2006 18:34
Chciplej Pes
|
kam se vytratila pevna stavba rymu ? :o) a nesedi mi to rytmicky... abych ale moc nerypal, musim rict, ze ten konec se povedl... |
10.01.2006 19:14
Delphy
|
pochopitelné, ze života, s jiskrou vTIPu
* * * * t * * |
15.01.2006 15:23
kočulka
|
Líbí se mi ten nápad.Já totiž pořád přemýšlela,co to s tím manželem hrajeme za hru a ono vadí-nevadí.Na schovku se bojím hrát,to bychom se potom třeba ani nehledali.....Duša jeho...(boha jeho) |
21.01.2006 12:01
Hana
|
tělo a duše, chlap a ženská.. ach jo, furt někde něco vadí... :o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|