Dnes jsem se dočetl šokující zprávu. Vědci proměnili světlo na hmotu, tu hmotu přenesli a pak tu hmotu proměnili opět na světlo. To mě tolik nešokuje. Již ze základky vím, že někteří borci světlo i jí. Třeba matka Jirky Tchořovice. Jirka tuto objevnou věc přednesl v hodině fyziky, a aby zvěrohodnil své tvrzení, citoval svého otce z předešlého večera, jak promlouval k matce: „Zhasni světlo a vem si ho do pusy.“ Ale co mě rozhodně vyvedlo z míry, je to, že vědci museli světlo zpomalit na 24km v hodině! Co na to veřejnost? Vůbec nic! Proboha, vždyť v pozadí se skrývá tak převratná informace, že to k nejbližší civilizaci máme mnohem mnohem dál, a že než naše poselství doletí na kraj nekonečného vesmíru, bude to trvat nekonečně dlouho, protože, co my víme, třeba někde také zpomalují světlo, nebo jej dokonce mění na hmotu a jí jej jako paní Tchořovicová a tím se vlastně stává nekonečný vesmír ještě nekonečnějším, ba co více, snad i necestovatelným. A tato zpráva zcela zapadla kamsi zavalena pod hromady sraček z bulváru. Společnost je divná. Hltá shity z Blesku, Aha a jiných análních periodik tak nenasytně, jako dříve lačnila po pečených holubech vystřelovaných obřími praky ze západního Německa na území Čech, Moravy a Slezska. Exspirace informace se počítá na zlomky sekundy. Existence informace má jepičí život. Od momentu kdy se probudíme, jsem vtahováni do informační stoky, kde plujeme mezi lejny až do té doby než usneme. Jedna informace eliminuje druhou a společnost je hltá tak nestydatě jako amíci hamburgery. A najednou padne výstřel. A kdeže je Topolánek rodící, Topolánková smutnící a politicky angažující, kde je Starka-Straka? Z nitra země se uvolní nekonečná láva a pokryje a zaplaví všechny infostoky tak, že nemáte úniku. A společnost nečeká, hup to trenek a hup do lávy kraula a prsa a motýlka, hltat, hltat a hltat. „Vendulo nelži“ „ byl chorý“ „rozhodně nebyl chorý“ „ byla mu nevěrně oddaná“ „byl věrný záletník“ „ byl excentrický introvert“ „svou smrt plánovitě neplánoval“ „byl to zkrat“ „za smrtí stojí mafie nebo alespoň Marie“ „je to šaška fraška nebo fraška šaška“. „Renči, ty zmrde“ „ Renč je jednička“ A někde hluboko u dna infostoky se topí zhrzená Topolánková, macecha, sokyně, Paroubek v trenýrkách na titulní straně, bombové atentáty na jeho nevybuchlou sexbombu, topí se tam Tóša, ten malý estébáček, ale není tam sám, plave tam s Jarkem, kterému všichni odpustili, protože udával ve jménu lepších zítřků. Každý večer společnost ulehá s ovladačem do postele a prsty vyťukává morseovkou tečka tečka tečka čárka čárka čárka tečka tečka tečka, že by „spaste naší duši“? Z modravých oken paneláků je slyšet lamentování: „Proboha, co je to za program, vždyť oni tam jen šukají!, nedávají tam někde něco víc nechutného?“ Ale doprdele kurva drát, pozastaví se někdo vůbec alespoň na chvíli nad tím, že nás na cestě ke kraji vesmíru může zastihnout zpoždění a že nám dokonce někde můžou sníst lokomotivu? |