Dílo #22419
Autor:Hana
Druh:<žádný>
Kategorie:Jiné
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.01.2006 18:04
Počet návštěv:1189
Počet názorů:4
Hodnocení:3
Patří do sbírky:Monolog s Bohem

Bože, II
Bože, nač jsi mi dal srdce?!
Aby mě bolelo?
Po všech těch ranách
těžko hojící se jizvy...
Taky mi ho párkrát zlomili
zapřela jsem ho
zatoulalo se mi
zpanikařilo...
A teď se leká
při každém hlubším nadechnutí
a tiše prosí:
„Bože, dej, aby to nebyla zase láska...“

A duše, Bože, k čemu je mi duše?!
Aby byla zaprodána tělu?
Jedna záplata vedle druhé
už není místo pro další...
Obrátili ji naruby a nechali být
nepochopenou
hrabali se v ní
a kradli...
A teď se bojí
toho kdo ji zase opustí
a mlčky doufá:
„Bože, nemůžou mi přece pořád jen ubližovat...“

Hrdost, Bože, co s hrdostí?!
Abych byla ponížena?
Pokaždé když jsem zase zvedla hlavu
byla jsem znovu sražena na kolena...
Kolikrát jsem ji pošlapala
zahrávali si s ní
zkoušeli co vydrží(m)
a pak mě s ní nechali samotnou...
A teď už to vzdává
čím dál častěji
a pomalu se učí žebrat:
„Bože, odpusť mi už konečně...“

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Hana', 25.03.2006 23:00.

Názory čtenářů
07.01.2006 18:48
vojtam
...
07.01.2006 18:57
Satanas
podobně odkazuju na http://quilt.ic.cz/html/2002b.htm#deprese
13.01.2006 20:36
Marty_Zappa
a k čemu je tu člověk?Co je člověk? Kým je...
03.08.2006 16:42
Haber
dobré dialógy
gratulujem
v poézii modlitby
to mám rád

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)