| Dílo #67910 |
|---|
| Autor: | masáček |
| Datum publikace: | 15.05.2013 23:08 |
| Počet návštěv: | 471 |
| Počet názorů: | 6 |
| Hodnocení: | 3 |
| Three weekends with Bloody Fox |
|---|
| Abych v letadle při cestě přes oceán usnul jako špalek, to se mi ještě nestalo, ale po tomhle víkendu s Bloody Foxem to nebylo zase tak nic moc divného. Jsou holky, vedle nichž se nedá spát. Ale vezměme to popořádku. Ony ty tři víkendy s Foxem nespadly z nebe. Začalo to tuším někdy v říjnu, Sáenz Peńa se už už začala nadechovat k letním čtyřicítkám, když mi zavolal kamarád, že přijede ze Salty ve čtyři ráno. Nezbylo mi, než počkat v Bien José a jít mu naproti na terminál. Teplou nocí voněly kvetoucí stromy a vinou otevřených stánků kolem terminálu jsme se dostali do postele až ráno. A protože byla sobota, mohli jsme ji celou prospat a večer odjet do Las Breňas na Fiesta del Inmigrante, což vlastně znamenalo celé si to zopakovat. Procházeli jsme se mezi stánky, okukovali krojovaná děvčata a popíjeli pivo. Zase voněly ty kvetoucí stromy, hrála muzika a do postele nás zahnalo až nad obzor se vyhoupnuvší a rychle se rozžhavující Slunce. Milan odjel s pocitem, že v Chacu se ztratil den a lidé tu žijí jen v noci. Já se vrátil ke své práci a ke vzpomínkám na hezké nohy a velké oči Bloody Foxe. Kde jsem ho jen potkal?
Konec roku zrychlil tempo, zlomil se do prosince a otevřel dokořán dveře létu. Z Prahy jsem dostal zprávu, že od příštího roku budu pracovat už jen v Paraguayi. Začali jsme s tygrem balit. Nebylo to snadné, neboť oslava stíhala oslavu, víte, jak je to těžké rozloučit se s opravdovými přáteli. Ale s přáteli se vlastně nikdy neloučíme, ty si odnášíme v srdci na nová místa jako semínka dalších a dalších setkání.
Bylo ale rozhodnuto. Po třech letech v Chacu mě tu čeká již jen několik málo dní. Ty tři roky mi běžely v hlavě jako film. Když mi došlo, jak je sentimentální, odešel jsem i se svým tygrem, který se v posledních dnech ode mě zase ani nehnul, do Bien José na sedmičku, ale protože tu hrál na harmoniku Gringo Bereziakowski, vlastně na dvě. A to jsme zatím jen tušili, co před námi všechno je. Za prvé, Manolo, moje Lobačevského spojnice mezi Chacem a Evropou. Za druhé krkonošské sněhové hody, ze kterých nás vytrhla mexická jízda opravdu na plný plyn. Mozaika pyramid, zelených listů pralesa a pestrého oblečení indiánských děvčat, orámovaná hukotem Pacifiku, modří Karibiku, s palmou v pozadí, samozřejmě, a přílivem Atlantiku. Mozaika vybarvená zeleným guacamole, červenými zadky macaců, modrými kukuřičnými plackami a zlatou tequilou. Vše podepsáno CAFE TACUVA, podtrženo a oznaceno za třetí. Tečka. Když jsem si od té jízdy, kde za řídítkama přede mnou seděl tygr a vedle v saidce Blondýnka s drápkama společně s mým synem, trochu vydechl, uvědomil jsem si, že jediné, co by ještě mohlo mou čakeňskou epizodu uzavřít, je víkend s Bloody Foxem. Zda tomu tak opravdu bylo, či to byl jen sen v deseti tisících metrech nad Atlantikem cestou do Paraguaye, to nevím. Jen je mi jasné, že bez konce není začátek a začátky jsou krásné. A tak jsem zase na začátku, potím se jak pes, snažím se nepřipustit si pohledy komárů chystajících se odebrat mi krev a dokola si opakuji, že život je krásný. Tygr se protahuje a na Hlavní spokojeně spí Chivihu. Roha’i Hu Paraguay. |
|
| Názory čtenářů |
16.05.2013 09:35
 patafyzik
|
jo |
16.05.2013 20:11
 Stínohra
|
"Thomas Tracy měl tygra. Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr. Měl krásné bílé zuby. A takto Tracy svého tygra získal..."
a tak no... se mi to zdá dobře napsaný... jenomže to působí jako výsek, ze kterýho je těžký si něco odnést. |
16.05.2013 20:37
 fungus2 |
|
19.05.2013 10:53
 slunečnice |
|
19.05.2013 12:48
 masáček
|
Stínohro, není to výsek, ale závěr asi třicetidílného vyprávění |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|