Kavárna

Důstojně pobledlý obličej

se obrací ke zvukům trubky.

Milenci na parketách utichli

a jen lehce proplétávají své rty.

Kouř stoupá líně,

opatrně tiskne ke stropu své dlaně.

Udýchaní hudebníci touží

po červené rtěnce u rohového stolku.

Soužící se hosté

naplňují sebe renesancí.

Nekonečně smutná poetika výtvorů kolemjdoucího sochaře…