Dílo #21884 |
Autor: | lucretius |
Datum publikace: | 19.12.2005 20:59 |
Počet návštěv: | 691 |
Počet názorů: | 6 |
Hodnocení: | 1 |
Promluva s ženou |
Slečna přistoupila. Smím dále, pane?
Zamyslel se, i myslel dlouho.
Nevím, paní, já nevím. ........................... Víte, bojím se Vás, totiž snad. Vaší lásky. Vaší vášně. Všeho kolem co tvoří Váš půvab.................. Bojím se i nemilosti. Že do ní upadnu. A to pak, bych zcela jistě nepřežil...................... Nechci mít ten zázrak, onu krásu a pak již nikoliv....... Toť vrchol ji mít! Pak raději.......už zde nežít. Nevidět jiné, jimž se nabízete, jimž se prodáváte. Toho, prosím, mne ušetřete. .................................. Po zázraku raději jen pustost - spíše nicotu, v níž by nic nedávalo vzpomenout na ony překrásné chvíle našeho splynutí! .................................. VÍTE? ROZUMÍTE, totiž????!!
|
|
Názory čtenářů |
19.12.2005 21:08
random_night
|
uf uf |
19.12.2005 21:15
logikJJ
|
no eště sem nepobral tolik rozumu
abych tomudlectomu moh porozumět
ono totiž
žádnej učenec z nebe nespad
ale pitomce jako by shazovali |
19.12.2005 21:30
lucretius
|
Ta otázka na konci měla bejt tý slečně,
zřejmě dost kýčovitý, že? |
19.12.2005 21:51
kukuros
|
To viš že jo,
to je ale sračko, co
halt těch pitomců je víc, zvlášť jeden co píše, viď! |
20.12.2005 13:43
karel_letoun
|
No toto !!! |
31.01.2006 22:28
Lady Manon
|
checht-na mě je těch teček nějak moc
ale milé :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|