Dílo #7044
Autor:Delphy
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.06.2004 14:43
Počet návštěv:1039
Počet názorů:8
Hodnocení:5

Viola
Viola


Je jiná

 

S vlasy rozcuchanými

  taktovkou

a nervy nataženými na kolík

 luští Braillovo písmo not

 

Klíč k houslím většinou

  nepasuje do srdce

 

Každý máme své ladění

 

Vezmeš třeba violu – 

 a říkáš nahlas její struny,

   ty své čtyři struny:

 

- radost, pokora, bolest a láska...

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Delphy', 12.06.2004 15:07.

Názory čtenářů
12.06.2004 17:46
Jeff Logos
hezké a vzalo mi to slova...neumím říci proč hezké a pocitové
12.06.2004 20:32
kanyapi
takové hodně osobní, procítěné - je hezké číst něco, v čem je autor tak vložen
ač si nejsem jistá těmi čtyřmi posledními slovy - jak jim vůbec "rozumímět"?
(se mi povedl hybrid, ale trefný ;-)
12.06.2004 21:21
hajka
:o))) jemné, milé, poetické
14.06.2004 10:41
Delphy
to poslední = nazveš si struny podle svých osobních, na tyhle čtyři často hraju (nebo spíše oyna mě?):)

Adík všem
14.06.2004 13:21
Yvette
často sme si druhými houslemi
hrajeme na počkání
rozeznělé uvnitř
dřeva neohoří

moc hezké Delphy*
14.06.2004 18:35
Diotima

radost... pokora ...láska .... ano*** i bolest k nim ale patří!

16.06.2004 14:08
midiman
Tohle se mi dost líbí - je to jemné, milé, poetické, ale to už napsala hajka...
08.09.2005 15:39
Hester
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)