tam kousek od dveří někdo stojí dívá se mlčí jen sobě dovnitř tlumočí  den co se houpal s větrem ve větvích zdálky ticho přichází oči co od rána do této chvíle hltaly barvy a měnily je v představy pomalu přijímají s pokorou závěrečnou a pomalými tahy se sem tam přikrývají víčky ústa nejsou ještě němá zívla tiše slova zašeptala je to výzva vyjít do luk zvednout hlavu měsíc nechat padat do svých vlasů natáhnout ruce hlavu zaklít myšlenkou na zítřejší den zůstane stát ohromen souhrou náhod okolností a shod sednout si do trávy v dlani lásku foukat na ni hýčkat ticho už mu  proklouzlo mezi prsty připozdívá se vlasy objaly obě tváře má zapomenout zítra odejít tělo žhne plane vyšly hvězdy na nebe nemá cenu prosit žádná nespadne do knihy kde listy už počmárané jsou den končí oči zabodly se z posledních sil než půjdou spát do horizontu vysílají touhu píseň zní víš  jsi to ty..