Z hlenu jsi se zrodil,

a v hlen se rozplizneš

sám uvnitř sebe

v sevření

Na vůli nespoléhej

leží na dně

ulámala si nehty

o vrásčité stěny

studně slizu

                                            Skrz labutí krk

Nahý chlapec

Takové přerostlé dítě

se srdcem frontového lékaře

bosky klopýtal po nábřeží

Slezl sníh

jak nehet

zůstala špína

a kousky kůže

cizí

co se skrývala pod ním

S postojem panice dohnaného na venerologii

se zastavil, hejno mu přehradilo jedinou únikovou cestu

snažil ukrýt sám sebe mezi svými stehny

dlaně byly najednou tak malé.

Za sborového řevu

kejhaly

ukazovaly si křídly mezi jeho nohy

aby se pak navzájem mezi sebou..

Ani záblesk soucitu

nikdo

děvče by aspoň vzaly mezi sebe

aby ho pěkně v teple

přešoustaly labuťáky

poslal jim po proudu zdechlou volavku

račí ponorku

nafouklou jak bójka na plovárně

tiše vplula doprostřed jejich hejna

Dva labuťáci, nebo snad dvě labutě?

jim to bylo fuk

 se opodál pronikaly navzájem zobáky

Matka svému jedinému dítěti sebrala rohlík z pusy

a láskyplně ho nadrobila těm ptákům

sterilních jak kachlíky v prádelně.

Pláč zrazeného tvorečka

(v hlavičce se mu právě zatrhla první jizva)

 tu ženu rozdráždil víc než labutě

hltavě nasávající do volat

lidi pomatené nemocniční bělobou.

Labutě vyštípají všechno ostatní ptactvo z vodní hladiny

zvrácený lidský zákony totiž chrání zločince a vrahy i v ptačím světě

Na vnitřní straně očních víček

zahradnickýma nůžkama stříhal jejich krky

jeden po druhém

chrčely a zmítaly se, jako bezhlaví hadi

zobáky se mu sápaly po nechráněném těle, varlatech i sliznicích

Perseus na břehu řeky

V horečce toužil válet se v poduškách labutího peří

zahřát a skrýt svou nahotu.

 Rozprchly se

a ještě dlouho poté se usilovně drbaly zobáky pod zasaženým peřím

kde vyskákala vyrážka

zahlenily se jim hrtany

chrochtaly jak voda v potrubí.

Jeden z krků ustřihl na obou stranách

samičí pohlavní orgán s páteří

nevídané

a koukal se skrz něj, jako dalekohledem

tam nahoru

do míst, kde se držel za ruku s úplně jinou holkou

skalpelem ze školních praktik,

seřízl zákal zoufalé nadrženosti

na levém oku

(je blíž k srdci)

PISCINA PVBICA

Držely si odstup,

ale nikoliv pro jeho niternou touhou poleptané chřípí

svírané pachem chlapů, kteří se jim už stihli vsáknout do ještě včera dětských stehen.

Nepustila ho. I lítost coby náplast na svědomí bývá nesmírně zlá.

Jednou za půlrok se nymfa vynoří z mdlého slunce lampy,

a ryje do bělosti perel

PISCINA PVBLICA

Zpitomělý vyhřezlými city, sám v sobě líbal popelník.

Plivátko.

Ptačí ponožku.

 Všech těch, co prošli zúženým výběrem kloaky uřvaných pávů

Morreauovy snahy byly v hroznech očních zřítelnic

špinavější, než vrtochy zhulený coury

se žlutýma tulipánama zastrkanýma jak kouhoutí brka

v chlípností rozšklebeném zadku

 Lidi chtěj bejt nakažený, protože

jen s pohlavní chorobou zažranou pod sliznicema

mohou šplhat do vlhkého nebe bleskových orgasmů

které zanechávají po sobě v tupých ránech

fleky na sedačkách

smutně kvílejících tramvají

a vzrušivě se chvějících autobusech

Novotou vonící sanitka plná rozkládající se otrávené krve

 a žluklého hnisu

první pomoc v očistné menstruaci smrti

prohoukala po nábřeží

jak zpozdilá večerní sova

sterilní pach

a mateřský hlásek cupitající sestřičky,

čerstvě naplněné od svojho přítele

(přátelství totiž už podle děvčat neprochází hrudním košem,

nýbrž pánví)

Loupalo se z jejích pečlivě ohoblovaných stehen,

jak vrstvy barev ze zahradního altánu

kde každý posvačí

málokdo přespí

nikdo nebydlí

Vyšplhal se na kopec

v komoře marnice lidských životů,

se složil na hromadu šatstva těch, kteří už nepotřebují hřát

nasával jejich barvy, pro věčnost, a aby přežil v okolní tuhé zimě.

Strupy ze zaschlých šťáv

si pořezal žíly

když bral do ruky útlou košilku

dávno už ne dívčí.

Tohle opravdu chceš? Ukázal sám sobě, na jednu stranu zrcadla

na druhé před sebou vedl svou dcerku v jejích prvních krůčcích

měla důvěřivě zdvižený ručičky

táhla zelenookou panenku se jménem zase úplně jiné dívky

kterou..

ne, do jeho slabin se neodvažují sáhnout ani ty nejodvážnější možné milenky

Nebo snad jo?

Zas to nábřeží, páchlo rybinou

a řekou vylévající se měsíčně z břehů

jako pohlaví

Rez z lešenářské trubky

se mu zažrala do dlaní

z modrošedých očí zjizvených sivou plísní nenávisti

vyšlehly blesky

teď!

labutí hejno se s kejháním rozestoupilo

a on se propadl pod hladinu

ledového výluhu z civilizace

Tam v trojúhelníku mezi křídly a krkem mají vzrušivou zónu

a taky křehkou páteř

jenže ocel klesla pod dno

řeky niterné samoty

18-23. 3. 2006