Rozkvetlou alejí

květy sakur obsypanou

po asfaltové pěšince

kráčely davy -

utrápené hlavy

a hovořily tiše

o své bídě.

Vysoko nad nimi

na polámané větvi

pokryté jinovatkou

seděl opuštěný holub

kousek za křižovatkou,

s nohou pochroumanou,

nalomeným zobákem

a parazity v peří,

sledoval tiše jak se šeří.

Nevrkal, jen seděl.

 Kálel na to procesí

a vesele se smál.

A kálel a kálel...

Ba co víc, on na ně sral!