Dílo #21364
Autor:Liliana Peterforg
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:30.11.2005 17:46
Počet návštěv:778
Počet názorů:6
Hodnocení:3

Prolog
A/N: Nečekám žádné nadšené komentáře...ale jen prosím, aby mi ti, co si to přečtou, necpali do komentářů něco o lesbickém hnusu...
Drahá přítelkyně

Drahá přítelkyně

Píši ti, drahá přítelkyně, aniž bych k tomu měla nejmenší důvod. Neznám tě, byly jsme spolu jen jedenkrát-věř mi však, že se mi ta noc vryla hluboko do paměti... Nemůžu na tebe zapomenout. Stále vidím tvou tvář, rty, oči...cítím jemnou vůni tvých vlasů i tvé dotyky v mých...

Dvě dívky ležely vedle sebe, navzájem se objímaly. Neznaly se-teprve před několika málo hodinami je sem přivedli. Sem, do malého prázdného pokoje se zamřížovaným oknem, kam dopadl jen zlomek světla z pouličního osvětlení. 
Pod okny přejelo s nenadálým hlukem auto, který obě vytrhl z příjemného snění.
"Jak dlouho tu budeme?" zašeptala měkce jedna z nich.
"Nevím..."
Položila si hlavu na hruď své společnice, ta ji letmě pohladila a nesměle políbila do vlasů.

Drahá přítelkyně, stále cítím chuť tvé kůže a krve...tvé polibky krvácely...proč? Nebo to byla tvá duše? Prosím, tak ráda bych o tobě věděla více...a zároveň se toho děsím...
Můj anděli! Kam jen jsi mi zmizela, co jen jsi mi to provedla!

Hebké prsty pohladily smetanově bílou tvář druhé dívky. Přejely trochu výš, přes klenuté obočí až k spánku. Poté se zapletly do jemných vlasů.
Ve tmě pokoje se ukrývalo jedno velké tajemství, náhlé souznění obou dívek... Láska? Nevěděly... Ale obě potřebovaly cítit tu druhou, mít ji co nejblíže...a pak také, ta podivná temnota v jejich srdcích...zvrácenost, které šla ruku v ruce s krásou...
"Kdo jsi?"
"Záleží na tom?"
"Ne..."
Lehký dotyk rtů-polibek, který se postupně prohloubil. Dotyky na jejich tělech připomínaly vítr, který svou jemností laská hebkou kůži. Hebkou, ale chladnou kůži...jako varování toho, co se stane...

Drahá přítelkyně, děkuji ti za tu jednou noc, kdy jsme mohly být spolu. Ale proč?! Proč potom musela jedna z nás odejít navždy? Proč jedna z nás musela zemřít, proč jsme nemohly být spolu?! Vím...i tak...byly jsme až příliš rozdílné, naše cesty se proťaly jen jednou-s neuvěřitelnou krutostí...

První paprsky slunce vyhnaly milosrdnou tmu. Jen několik potrhaných a chvějících se stínů zůstalo ukryto v rozích téměř prázdného pokoje. Na špinavé podlaze stále ležely dvě dívky...
Jedna z nich se nadzvedla v lokti a políbila druhou na rty. Tímhle polibkem ji probudila, donutila ji otevřít své nádherné oči.
"Už je čas...?"
"Neodcházej,"
Dívka opět zavřela oči. Smířeně, bez jakékoliv bolesti, vzteku či lítosti.
"Neboj se..."
Z dálky k nim dolehlo bouchání a těžké kroky.
"Už jdou..." dívce stály v očích slzy.
Objala svou přítelkyni pevněji. Chtěla s ní být dál, ale někdo je od sebe surově odtrhl. Přetrhal jejich pouto na dvě části, nechal je, aby zbyly z jejích duší jen rozedrané cáry...

Drahá přítelkyně, já počkám...počkám na smrt, počkám na tebe před touto bránou, kde teď píši svůj dopis z pouhých myšlenek a přání. A až tu staneš, vedle mě, budeme zase spolu...

I ve Věčnosti tvá
K.

Názory čtenářů
30.11.2005 19:21
fungus2
Tak to je zajímavě nezvyklá povídka.*
30.11.2005 21:03
narvah
je to ujetý a stejně myslím, že seš bi :)
jinak je myslím vyrušilo auto a ne hluk, takže by tam mělo být které, kdybys tam chtěla mít který, tak bys musela napsat něco jako vyrušil je hluk, který způsobilo auto, jestli mi rozumíš..
30.11.2005 21:54
Liliana Peterforg
Jsem bi, a nestydím se za to...navíc, já píšu jenom ujeté povídky, jinak psát neumím...fantasy, tragedy, romance a dark...
S tou větou jsem měla trochu problémy, přepisovala jsem ji asi čtyřikrát a pořád se mi nezdála...díky, aspoň vím, že si mám dělat větné rozbory... :D
01.12.2005 20:26
aldebaran
Hmm! Zajímavé! Jednu chvíli jsem si myslel, že jedna z nich je upírka! Jenže pak přišlo ráno a ani jedna z nich se nerozpadla v prach. Snad příště!
Líbilo! ****
02.12.2005 19:55
Liliana Peterforg
Upírské povídky píšu, většina z nich ale stejně končí jen jako šuplíkovky... Lidé kolem mě už napsali dost a dost upířích příběhů, nechci proto zveřejňovat další gothické kýče...
I když, je fakt, že upíři jsou úžasná stvoření, že...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)