Jmenuju se Chris Abyan, je mi 25. Žiju v Dovensu skoro celej život, teď zrovna sem dostal práci ve firmě na rozvážení pizzy. Taky vobčas prodávám trávu, nebo LSD kamarádům hipíkům. Takovej normální život, znáte to. Vobčas se u mě někdo staví, dáme jointa, pokecáme...
 Dneska je fakt černá noc. To je pro něj výborná příležitost dostat se ke mě. Aha, vy nevíte.
 Začalo to jedno ráno po tripu. Sešel sem ráno do kuchyně a ňáká holka tam snídala. Vobčas u mě ňáký hipíci i přespí a tak, znáte to. Byla puštěná televize a hlásili něco o výhynu lachtanů někde ... prostě někde, kde je zima. Jenže to, co dávali potom bylo fakt strašný - vražda v Dovensu, nějaká stará paní Aaronová umlácená k smrti, nic se neztratilo, motiv neznámý. Dovens je moc malý městečko, aby něco takovýho nevzbudilo v lidech strach. Mě to vzalo hodně.
 Všechno bylo potom takový divný. Hlavně lidi. Kouřili sme s klukama na rohu jointa a zastavili u nás chlupatý, aby prej sme radši nechodili po setmění ven a tak. Všichni měli velkej strach.
 Jim sehnal mísu želé a dělali jsme mejdan. Přijela k nám nějaká skupina, co hraje psychedelii a jejich zpěvák má jenom jedno voko. Druhej den sem se vzbudil asi v jednu a stropy i podlahy se ještě vlnily. Pěkně blbej den na rozvážení pizzy. Ještě ke všemu přijeli na konrolu rodiče. Matka mi vyčítá, že můj byt je plnej cizích zfetovanejch lidí, všechno je špinavý a zničený, a v domě neni ani špetka cukru.
 A taky se stala další vražda - pan Abesingger, co bydlel o blok vedle a vobčas si objednal pizzu. Umlátili ho k smrti.
 Rozvážka pizzy je pěkná nuda, to vám teda řeknu. Když sebou vezete pytel trávy de to vydržet, ale stejně je lepší jít někam na koncert. Ulice jsou teď mnohem prázdnější než dřív. Jenom policejní auto a auto s rozvážkou pizzy a zhulencem vevnitř občas projede. Teď furt poslouchám The Doors a jejich album Strange Days.
 Nejhorší bylo, když jsem musel jít na fízlárnu. Měl sem ještě to ráno hrozný halucinace a volal šerif, abych okamžitě přijel na stanici. Zaparkoval jsem auto s nápisem "Pizza Go Home" před fízlárnou a doufal, že ještě někde seženu kafe, ale hned mě poznali a zavedli dovnitř. Nemoh sem se moc soustředit, protože stropy byli hrozně divoký, ale řekli mi, že se stala další vražda. Nějakej Absue, ani sem ho neznal. Zabit tupým předmětem. Ukázali mi telefonní seznam pro Dovens a okolí, první stránku -

Aaron, Meggy  Silverlane 21  00789815

Abesingger, Josh  Molly Street 5  00785511

Absue, Jim  Luckies Square 47  00785151

Abyan, Chris  Dexter St. 19  00781447

 To jsou první čtyři jména na stránce. Jsou to jména všech tří zavražděných a pod nimi moje.
 "Vypadá to, že tu máme vraha podle telefonního seznamu a že jste na řadě, pane Abyan" říká mi nějaký sako, který neznám.
 "Máte tady hrozně divný stropy," odpovídám.
 "Poskytneme vám policejní ochranu pane Abyan a možná by bylo lepší, kdybyste odjel z města, než tu bestii chytíme."

 Tak sem odjel k rodičům do Washingtonu. Fízlové řikali, že vrazi podle telefonního seznamu jsou takový fenomén a že je většinou brzy chytnou. Budou čekat u mě doma, aby ho čapli, až si pro mě příde. Pro jistotu mi ve Washingtonu zajistili policejní hlídku před domem mých rodičů.
 Ve Washingtonu jsem si koupil zbraň na ochranu a pytel trávy na rohu Hlavní a Jedenadvacátý. Měl jsem docela strach, i když venku hlídkovali poldové, dům byl úplně zamčenej a ještě jsem měl zbraň.
 Teď už nemám strach ani trochu, protože jsem našel v kapse kalhot zmačkanej kus papíru a když sem ho rozevřel, tak sem zjistil, že je to stránka z telefonního seznamu. První stránka. A u prvních třech jmen je udělaný malý křížek. Mým písmem. A taky sem si vzpomněl, jak Meggy Aaronová křičela, když jsem jí mlátil. A chudák Josh Abesingger, nedal sem mu žádnou šanci, i když se mi všechno hrozně vlnilo a měnilo barvy. Jim Absue měl ve tváři takovej divnej výraz, když umíral.
 Teď už nemám strach, teď už vím, že tentokrát se vrah podle telefonního seznamu zastaví za svou čtvrtou obětí. Prožene jí hlavou kulku ve Washingtonském bytě jejích rodičů, kam je paradoxně úplně jiný telefon.