I. (údajně marocké přísloví)

 Jednoho dne přišel štír k jezeru a chtěl přeplavat na druhou stranu. Uviděl divokou husu a řekl jí: "huso, převez mě prosím na druhou stranu". Ale husa nechtěla a řekla štírovi: "nepřevezu, ty by jsi mě bodnul tvým jedovatým ocasem". Štír se však nenechal odbýt a prosil husu dál: "prosím, prosím huso, převez mě na druhou stranu, já ti slibuji, že tě nebodnu". "No tak dobrá," řekla nakonec husa, "jestli mě ale bodneš, tak já umřu a ty se utopíš".
 Štír si tedy vlezl huse na záda a začali se plavit přes jezero. Vprostřed jezera napřímil štír svůj ocas a bodnul s ním husu do krku. Než husa zemřela, zeptala se ještě štíra: "proč jsi to udělal? Vždyť zemřeš se mnou." A štír na to odpověděl: "já vím, ale já jsem přeci štír, já jsem to musel udělat".

II.

 Děti ve škole o výtvarné výchově probírají abstraktní umění. Učitelka jim řekne: "Dnes, děti, nebudete malovat žádné konkrétní věci, ale pokusíte se malbou zachytit vaše pocity." Děti tedy začnou malovat své pocity.
 Na konci hodiny udělá učitelka vzadu v místnosti z obrázků malou výstavku. Mezi ostatními obrázky vyniká Pepíčkův, který je obzvlášť krásný. Celá třída včetně učitelky si ho obdivně prohlíží.
 "To je modrá žirafa!" Vykřikla jedna holčička.
 "Nejspíš to bude východ Slunce na Marsu." Řekl někdo jiný.
 "Nebo hovno v tunelu!" Zahalekal nějaký chlapeček a okamžitě dostal od učitelky pohlavek.
 "To je láska k mamince." Hádala třídní premiantka Anička.
 "Spíš nenávist ke škole." Zareagoval zase někdo jiný.
 Nakonec učitelka ztišila pokřikující děti a řekla: "tak už nám Pepíčku pověz, co má ten obrázek znamenat."
 A Pepíček řekl: "Já nevím. Vy snad svým pocitům rozumíte?"
 
III.

 Dva starší pánové se potkají v parku na procházce. První řekne "dobrý den" a druhý řekne rovněž "dobrý den". Pak ten první řekne: "jak se má vaše žena, pane?". A ten druhý odpoví: "děkuji za optání, má se dobře".
 A ten první řekne: "mimochodem, osobně si myslím, že máte velmi pěknou ženu". Na to ten druhý: "co prosím? Moje manželka je náhodou velmi pěkná." A první zase: "Ale co mi to tu povídáte pane? Vaše žena je přeci hezká, ba přímo bych řekl krásná." Ten druhý, už pořádně naštvaný, začne křičet na prvního pána: "Tak abyste věděl, moje žena je přímo nádherná a je také velmi chytrá!" A ten první se jen tak nenechá: "Absolutně nesouhlasím, pane. Vaše žena má doktorát z filosofie a je to podle mě jedna z nejchytřejších žen ve městě, ne-li přímo v okrese." Nyní druhý pán už velmi rozzlobeně: "Moje žena je téměř dokonalá! Kdyby tady byla a slyšela, jak ji pomlouváte, ani by nehnula brvou, jak ona je skromná." A první pán se taky dostává do varu: "Vaše žena je skromnost sama, každý vám takovou závidí, tak nechápu, co se vám na ní nezdá." A druhý pán: "Tak to je vrchol, mou manželku mi každý závidí kvůli tomu, jak ona je ve všech směrech dokonalá, a vy se do ní budete jen tak navážet?"
 Tak ten první pán řekne: "A dost! S tímto rozhovorem okamžitě končíme, nebo se tady ještě popereme." A druhý mu odpoví: "Tak to ne! Vy mi nebudete říkat, co mám dělat! Tento rozhovor je u konce, protože já se s vámi prát nehodlám."