růžová faleš tak okatě na sněhu blond slzy v občasném polojasnu dálkou vmáčknutou vevnitř na potom sténají všední dny znamení světel, čísel, osudu zatím mačkám s odkazem na něj (vydržím?) ozatníková jistota s mašlí utrhané konce vymyšlených začátků zatáčí doleva, cosi šeptají snad namlouvají srozumitelnou verzi vám
v kruhu bez cizích
tiše přikrývám pochybnosti teď nechci mít čas
|