nejdivnější kousek nábytku v tomhle bytě jsou žaluzie

budoucnost
věštěná z mokrejch map
na cihlovej zdech
se drolí a sype k zemi
na úhledné hromádky
rudošedejch grafů,
výslednic rychlosti rozpadu
naděje
na lepší zítřky

zorganisujte někdo
genocidu těch zašlejch vzpomínek
mejch
vašich
na pomalu se zavírajíci oko Buddhy
sklopím žaluzie
a posadím se do prouhatýho stínu
a budu vyprávět

že soumrak je lží o svítání
v sešlapnutým kruhu dní
co někdy
znenadání
v posměšným nádechu tvoří krásnou
oblou nulu
nulu, pouťovej kroužek
fanatickejch neznabohů
umně navlečenej na padlý ose ypsilon

žaluzie
otevřít
zavřít
rozmotat provázky
uříznout provázky
sundat z oken
srolovat do rohu

jednou
ti udělám v bytě pořádek
sundám všechny ty žaluzie
ať se někdo klidně kouká do voken
pokud to koho zajímá

zloději
mýho ztracenýho, toulavýho srdce
/čertví, kdes ho našel/

vrahu
našich stínů
sou jen jeden a co s půlkou stínu

lásko

lháři

pane

dnes budu netopýr
udělám si jeskyni z kapsy tvý bundy
a kousnu tě pokaždý, když budeš sahat pro telefon
pak roztáhnu křídla a zapískám
tu radarovou morseovku
přerušenejch signálů
noci

noc
je jen slovo
pro spáče
a pro básníky