Autoři  Stránka autora  Názory autora  Díla hodnocená autorem 

Dílo #557
Autor:Wiki
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.11.2003 07:51
Počet návštěv:10691
Počet názorů:50
Hodnocení:18 1

Uvěřitelné příběhy II.


"Co je to za hluk?" zeptala jsem se sestry. "Ále... v čekárně už nemohou poslouchat starého Míku. Zase tam deklamuje ty svoje vize!" "Vezměte ho honem do ordinace, nebo to za chvíli nezvládneme," poprosila jsem ji, i když chtít od ní, aby udělala něco, co se vymykalo jejím zvyklostem, byla ode mě vyložená troufalost.



Pan Míka vešel dovnitř nakloněn pod tíhou svých osmdesáti osmi let, opřený o starou rodinnou sukovici. Byl značně rozrušený, z očí mu tekly slzy a to znamenalo, že nás čeká dlouhá rozmluva. Nedokázal se už vyrovnat s absolutním nepochopením okolí. Nerozuměl tomu, proč lidé nechtějí slyšet pravdu, proč se mu vysmívají a bývají na něj zlí.



Věděla jsem, že nedávno ovdověl a od té doby žil sám. Ale ne, on vlastně nikdy nebyl sám, ani na chvilku ne. Z toho právě pocházelo jeho celoživotní trápení i štěstí.



"Dobrý den, tak jak se dnes máte? Jdete si pro léky?" zeptala jsem se s nadějí v hlase, že se náš rozhovor bude ubírat trochu normálním směrem. Nebylo mi souzeno. "Víte přece, že mě hlídají ty mí dva duchové, jak mi vždycky řeknou, co bude... Tak já jsem měl dřív zakázáno někomu něco z toho říkat, ale teď už mi dovolili leccos lidem prozradit. I když to není stejně moc platné, protože kromě vás a doktorky Vendulky mi vlastně nikdo nevěří. Myslí si, že jsem blázen."

"Pane Míka, co hlava, netočí se vám ? A nebolí vás něco ?" pokusila jsem se opět zvrátit situaci. "Oni jsou se mnou pořád, oba dva. Povídám si s nimi pravidelně. Teď je tam s nimi dokonce i moje manželka. Má špatné svědomí, že mi celý život ubližovala, a proto mě nemůže opustit." "Aha," řekla jsem a přes jeho protesty jsem ho vyšetřila, abych zjistila, že dnes má opravdu hodně vysoký tlak a srdeční arytmii.



Potřebovala jsem ho odvést na internu, ale nechtěl se hnout z mé ordinace. Ještě mi zřejmě nestačil sdělit všechno, co měl. "Já nikam nepůjdu, to je zbytečné, kdybych neměl své duchy u sebe, už bych tu stejně dávno nebyl. Oni mě už tolikrát zachránili, před gestapem, před komunisty, když mě soused udal... Vždyť jsem vám to vyprávěl. Já přece vím, kdy umřu, a nebojím se .S tím vy stejně nemůžete nic udělat."

Poslouchala jsem ho trpělivě a on se pomalu začal uklidňovat, už pozapomněl na pohrdání ostatních pacientů v čekárně, kterému byl díky svému vyprávění ještě před chvílí vystaven, a celkem už ochotně, i když s pobaveným výrazem na tváři, se nechal odvést na interní vyšetření.



Kolegovi jsem ho předávala s velkými obavami. Já sice znám pana Míku už dvanáct let a udržuju s ním a jeho strážnými anděly dobré vztahy, silně racionální myšlení internisty by však mohlo přinést problémy. Měla jsem strach, aby opět neskončil na psychiatrii, kde už byl a stejně mu nepomohli. Bylo by smutné, kdyby tam musel strávit zbytek svých dnů a ztratil tak důvěru i ve svého posledního spojence mezi lidmi.



Internista samozřejmě za chvilku telefonoval přesně s tím doporučením, kterého jsem se obávala. V existenci duchů ani andělů neuvěřil, a to i přes podrobný výklad pana Míky, zato určitě začal pochybovat i o mém duševním zdraví.



Nakonec jsme se domluvili, že pacient přijde na kontrolu za týden. Proti tomu však zase protestoval pan Míka. Vysvětloval, že osmého prosince má umřít a stejně tu nikdo nebude. S úměvem pak ještě doporučil internistovi, ať kontroly ostatním pacientům domlouvá raději až na dobu po svátcích a spokojeně odešel.



"Máš v obvodu dobrý exoty," sděloval mi pak kolega s úšklebkem u oběda. "Jo, to tedy mám, ani bys nevěřil," souhlasila jsem.





--------------------------------------------------------------------------------



Uplynul týden. "Paní doktorko, máte telefon," křikla na mě přes přivřené dveře dneska už nejmíň podesáté sestra. "Míková, dobrý den. Víte, já... chtěla jsem vám říct, že dědeček dnes v noci doma zemřel..." ozval se smutný hlas ze sluchátka.



Podívala jsem se rychle na kalendář. Osmého prosince...



Zůstala jsem koukat na tu číslici připomínající nekonečno postavené na hlavu a vzpomínala, co mi to vlastně ten pan Míka ještě prozradil?



Pak jsem vytočila číslo interny, abych kolegu usadila. "Jé, pan doktor nepřišel, v noci ho odvezli se slepákem," vysvětlovala rozčilená sestra.



Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli nezahlédnu nějaký stín. Zdálo se mi, že ne.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Wiki', 07.11.2003 07:52.

Názory čtenářů
07.11.2003 18:22
fungus2
Opět skvělé!! TIP
07.11.2003 19:28
Yfča
Ráda jsem si přečetla znovu. :o)*
07.11.2003 19:46
Wopi
o čem bude třetí příběh?
07.11.2003 20:03
Wiki
no, to bych taky ráda věděla :-)
07.11.2003 20:04
Wiki
žeby o Wopiho kuriozních nemocech ? To by vydalo na seriál :-)
07.11.2003 20:07
Cekanka_ucekana
Wiki napsal(a):
žeby o Wopiho kuriozních nemocech ? To by vydalo na seriál :-)
Wiki napsal(a):
žeby o Wopiho kuriozních nemocech ? To by vydalo na seriál :-)
ANO ANO ANO!!!!
07.11.2003 20:07
Wopi
počkat, počkat!

a co nějaký lékařský to.. no... jak se sakriš menovala ta opera od Smetany... tajemství!

to už radšo hubičku
07.11.2003 20:07
Wopi
radši
07.11.2003 20:08
Cekanka_ucekana
Wopi napsal(a):
počkat, počkat!

a co nějaký lékařský to.. no... jak se sakriš menovala ta opera od Smetany... tajemství!

to už radšo hubičku
Jakože má radši držet hubičku? :-)))))
07.11.2003 20:09
Wiki
jedině až si oholíš to roští :-)
07.11.2003 20:10
Cekanka_ucekana
W+W ježiš, vy se u toho PC měníte takovou rychlostí, že přemejšlim, na jakej jedete pohon!
07.11.2003 20:12
Wopi
Cekanka_ucekana napsal(a):
Jakože má radši držet hubičku? :-)))))
velmi pregnantně zformulováno :)

Wiki napsal(a):
jedině až si oholíš to roští :-)
to zrovna - a ty brouky budu pěstovat v čem?
07.11.2003 20:13
Cekanka_ucekana
Wopi napsal(a):
Cekanka_ucekana napsal(a):
Jakože má radši držet hubičku? :-)))))
velmi pregnantně zformulováno :)

Wiki napsal(a):
jedině až si oholíš to roští :-)
to zrovna - a ty brouky budu pěstovat v čem?
Jaký pěstuješ brouky? Ty seš entomolog, nebo jak se tomu řiká, když to pěstuje a napichuje brouky?
07.11.2003 20:14
Wopi
Cekanka_ucekana napsal(a):
W+W ježiš, vy se u toho PC měníte takovou rychlostí, že přemejšlim, na jakej jedete pohon!
no, máme své finty - Wiki je u kompu, já vytáhnu kyselý okurky, ona si běží taky jednu vytáhnout, dokud je čas, já se zatím přihlásím, mezitím ona zapne vařič a začne volat: "vaří ti voda na kafe! kde máš hrneček" a v následující vteřině přebírá komp...

apod.
07.11.2003 20:16
Cekanka_ucekana
Hele, ty mě zabiješ, ty nevíš, že já mám šílenou představivost a že hnedka všecko vidim barevně????? :-))))) Teď jsem se tak rozesmála, že.......dlouho jsem tak neřvala smíchy :-)))))
07.11.2003 20:18
Wiki
Čekanko, Wopi si tu havěť nenapichuje, alébrž ji láskyplně hýčká :-)

BTW: v tom střídání jsou teda fakt léta dřiny !
07.11.2003 20:20
Wopi
No, čekanko, já to dost zjednodušil - ve skutečnosti v tom nemalou roli hraje i to, komu zrovna skočil kocour na hlavu a zaryl drápy do vlasů.... prostě je to složitý, ber to, jak to je
:)
07.11.2003 20:20
Cekanka_ucekana
A ty si tu havěť taky hýčkáš? Já bych ho s tim hnala!

A to jo, to věřim, mohli byste s tim na Olympiádu, kdyby to byla olympijská disciplína.....ale neni......tak aspoň Guiness!!!!!
07.11.2003 20:26
Cekanka_ucekana
Tak a teď jste oba ve výtahu!
08.11.2003 00:15
Aki
:o)*
[ << ] [ < ] [ > ] [ >> ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)