LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #2050
Autor:	Shaylen
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Pohádka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	30.12.2003 14:36
Počet návštěv:	919
Počet názorů:	6
Hodnocení:	4

O velké sněhové vločce

Byla zima a velká sněhová vločka Gigantka byla připravená i s ostatními vločkami seskočit z nebe na zem jako každý rok.Gigantka byla veliká, ale strašně moc se styděla, takže když letěla k zemi, každý si jí hned všiml a pokřikoval. „Hele to je velká sněhová vločka.“ A Gigantka se začala hned červenat takže byla ještě víc vidět. Všichni si jí prohlíželi a ona byla celá rudá, jak moc se styděla. Dnes dávala všem ostatním vločkám přednost. Na zem se jí ani trošku nechtělo. Loni si jí všiml malý kluk, který na ní ukazoval a pokřikoval „Hele obrovská sněhová vločka, která se začala červenat. Je velká jako fotbalový míč.“ Gigantka byla velká jako fotbalový míč, ale ne tak pevná. Kluk do ní začal kopat a ona si pak v nebi musela léčit modřiny celé jaro. Nedalo se nic dělat, měla se připravit poslední řada sněhových vloček a tak musela seskočit. Připravit, pozor, teď! A Gigantka letěla směrem k zemi. Zavřela oči, aby nic neviděla. „Au,“ zakřičela. Dopadla na dřevěný plot a zůstala na něm viset. Dolů se jí nijak nedařilo dostat. „Tak a mám to, zavřela jsem oči, abych nikoho neviděla a teď budu všem na očích celou zimu, každý mně bude říkat, že jsem velká a ošklivá a já se budu červenat.“ Gigantka se rozhlédla kolem sebe, aby viděla kam dopadla. „Mám to ale smůlu, tamhle děti stavějí sněhuláka a mě si určitě brzo všimnou.“ Pozorovala děti, které se za chvíli začaly rozhlížet kolem sebe a ona je uslyšela. „Hele podívejte se tamhle na plotě sedí velká sněhová vločka,“ Gigantka se začala červenat. „Jé a teď je úplně rudá,“ Děti se k ní přiblížily a pozorovaly ji. Raději zavřela oči, ale stejně jí to nepomohlo styděla se a dál a dál byla červená. „Posadíme ji na hlavu sněhulákovi, když nemáme hrnec.“ „Jo, budeme mít nejhezčího sněhuláka ze všech , s červenou sněhovou vločkou na hlavě.“ Děti jí vzaly a posadily na hlavu sněhuláka. Pak jen říkaly, jak je sněhulák krásný s překrásnou sněhovou vločkou na hlavě. Sněhová vločka se stále červenala. Říkaly jí, že je překrásná a to jí ještě nikdo neřekl. „Ahoj vločko, díky že jsi ze mě udělala krásného sněhuláka, bez tebe bych byl jen obyčejným sněhulákem, ale teď si mě bude všímat hodně dětí.“ „Ale sněhuláku, to já ti děkuju, bez tebe bych byla jen ošklivá sněhová vločka.“ Sněhulák se skamarádil s vločkou Gigantkou a celou zimu si vyprávěly různé příběhy a nechaly se obdivovat od dětí. Gigantka se vždy začala červenat, ale už se tolik nestyděla. Teď se chtěla červenat, aby byly se sněhulákem nejkrásnějšími v okolí. Bylo jim trochu smutno, když se musely na jaře rozloučit, ale věděly, že se příští rok zase setkají. Gigantka zamávala sněhulákovi a říkala. „Ahoj zase příští zimu.“ A odletěla s ostatními sněhovými vločkami odpočívat. Těšila se, jak bude příští zimu stát v první řadě.