Až odejdou tvoje stíny, pocit blaženosti, neviny a zazvoní na dveře nové ráno, uvědomím si (asi), jak moc se mi po tobě bude stýskat, všechny ty nedokončené příběhy zůstanou viset s nápisem to be continued - navždy... Doufání v návrat se rozplyne jako škraloup na polívce, protože ty ses už tehdy nerada vracela, nevím proč, někdy už je člověk prostě takový, nemám rád tyhle typy a přesto jsem k jednomu z nich cítil něco víc než nenávist ... Odejdeš a Svět spadne ještě níž, bude klesat společně s mým srdcem, dokud se nerozbije o podlahu a oranžové vesty ho nezametou s nedopalky a papírky na lopatu, pak ji vysypou do vozíku a objedou s ním půlku města, třeba je potkáš při svých toulkách... třeba... Až odejdou tvoje stíny, vytvoří se jeden velký na mé duši, ale ten se už nerozplyne nikdy... |