rudé kap ky ze rtů kanou
na cestu kolem brady skrz polokoule světů
hroty ustoupí jemně stranou
odemknou bříško klíčem zahrady rajských potěšení zašeptáš tíško... (tak potichoučku) bude
lásko bude
co není kapky che rubínů (krev žádná - jen slza vína) a touha ledabyle chladná
TA trpkost... TA sladkost! ženského klína po stehnech sssykle vzlínáš... ze slastné chvíle naděj vyvěrá tak teď (pro tu chvíli??) snad pro tu chvíli...
zakroj nožem křehkého květu růže... tak omamně voní kůže sluncem proteplená!
a já strach nemám tak zakroj... utop mě v sobě...
|