do automatu na štěstí jsem vrazila úsilí
a kus života
a ten pokaženej krám mi vydal úplně jinej startovací balíček...
ke všemu nevrací drobný!...a tak do něj bouchám
a neohlížím se za sebe, protože už dávno se
neohlížím ani na sebe...
bouchám
tak urputně
jako ty boucháš na moje dveře, když já si zrovna tolik přeju
abys jen lehce
zazvonil...
to se pak hrneš dál bez pozvání
a já vím, že svědomí sis pro dnešek
zapomněl doma
(už zase!)
protože slyším tvoje vyznání lásky vroucně šeptané
lednici...
všem mým jogurtům
i tomu plesnivýmu sejru
se vyznáš
ze své tvrdé lásky ke mně....
prostě mě potřebuješ a já se úlevně
chytnu kliky tvýho flašinetu...
(nikdy nepochopím, proč ten krám pořád nosíš sebou) a zase se nemohu sobě podívat do očí...
protože zrcadlo je zamlženo horkým dechem dvou lidí,
kteří si hrají na cizí
a taky
na třetího...
a zuřivě
odháním své vtíravosti a ty všechno zkazíš svou velkou dlaní
a stehnem
napasovaným v džínách tak nebezpečně,
že se bojím,
že prostě povolej a
tvoje stehna se rozletěj k mému pramálo překvapenému klínu
tak naléhavě... a vím...v tu chvíli
bezpečně vím,
že jsi jenom chlap, protože já jsem jenom ženská...
a těm se nelze
beztrestně otírat o jejich
roztřesená
stehna... a v ložnici hustym vzduchem prořezává se ke stropu dýmek....z tvý cigaretky… ten nažloutlý
baldachýn
zase chce násilnit palety všech mejch zneužitejch
a zneuznanejch malířů...vždyť malovat je třeba
(a penis posílá polibky podlaze).... už zase rozhazuješ svoje lentilky... tak tě na chvíli zapomenu
sytě fialově
nenávidět…
a zrudnu,
jak se přistihnu téměř slyšitelně zašeptat, že to bylo dobrý…
fakt dobrý...
a modrám
na stehnech, protože tvý dlaně jsou opravdu velký...
(a penis nelíbá pokaždé podlahu) a taky!
kdy se mi poštěstí
souložit
pod baldachýnem a kdybys teď odešel
tak zezelenám zlostí...
přestože flašinet nepotřebuju a ucamranou paletou nedisponuješ... no tak...rozfoukáme
ten baldachýn a je mi fuk, kdo z nás je tu
použitej
a kdo
k nepoužití... stejně tě vystrnadím ze svého klína a od své lednice... a na dveře
těsně nad tvou vůni
(jazyk marně držím za zuby)
lípnu
přespříliš milosrdné nepravdy...
| 
1
henadi 