Dílo #21396
Autor:kuřecí hovínko
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:01.12.2005 19:38
Počet návštěv:4707
Počet názorů:23
Hodnocení:21 1
Patří do archívu:<Soukromý> way: letmé radosti

tlamičkou...

pršelo tenkrát...když přišel domů k nám
pony kulhavej 
chyt horečku od muly
kobližky trousil...(pssst...dávno se omluvil)

jo jiný zvíře?...to věru nehledám

a prej u mě zůstane...(však tady svěží tráva)
teď podkůvky blejskavý
kopýtka zvoní
mu hřívu načešu - i to třeba koni

se mi pak divte!...ponika mám ráda

v noci jen ve dvou civíme na měsíc...
tlamičkou fousatou šťouchne mě do žeber
mlaskavě líbnu ho
(smějem se ber kde ber)

na hřbet mu nelezu
by nekulhal ještě víc

usíná na slámě
zásadně ve stoje
já klidně stočená pod jeho kopýtky
ráno mě probouzí zvesela (bez výtky?!)

kdyby tak šlo zarazit orloje...

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'kuřecí hovínko', 01.12.2005 19:40.

Názory čtenářů
19.10.2006 11:49
Dominika
*
05.01.2008 11:06
guy
ha - narazil jsem ještě na něco, kde jsem nenechal otisk virtuálního palce - vlastně ukazováčku - klofu všema dvouma
no vlastně i ten palec mi občas sjede na mezereník
a když už jsem se tu trochu rozkecal, tek ještě dodám, že mi to taky evoklo mýho oblíbenýho koně truhláře Bartla :-)
27.11.2020 13:03
bh
.
že byl sem malej pony
a chodil dokola
včil umírák prej zvoní
je zvonek potvora

tak byl sem pony malej
kulhával blbě v kruzích
však z hrůz se třesou druzí...
šenkýřu v nebi - nalej!

:-)
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)