naráz zastavit čas
nebo
měsíc vkulit pod kanafas

rozprsknout se v tisíc hvězd
mléčnou dráhu dovézt z cest
svých
roztodivných....

a třeba znova se narodit!

slunci ukradnout zlatý třpyt
a větru jeho toulavou choutku....

být zmrzlinou točenou do kornoutku
nebo hřebenem
bez zubu

vetknout se do tvých vlasů
být svetrem co
po rubu
oblékáš do nečasu

a třeba být slzou, co toulá se po tváři
smíchem, když zubem zazáříš...

směješ se mi
jsi spokojený
přímo blažený...
(jednou se s tebou ožením)

ale ne

vždyť chci být

jen...

jen zmizíkem co smaže všechny chyby
i naivní hrou na zoufalá "kdyby"
tím hloupým citem - láskou
náručí pšeničných klásků
co zavoní...
sedlo poutané ke koni
pevně užívat větru...pohybu
nebo být vlnkou v nočním zálivu
pískem do něhož vtiskneš palec
povzdechem
když lehneš na kavalec....

bezpečnou  mlhou, co obalí tě

smrtí
až jednou
políbí tě...