za plotem lehává stará fenadávno už na nic nečeká dřív křepce šustotem rozlícenaštěkala lidi...už neštěká
že život je pes a ona fenouměla děsit...už nelekásnad čeká jen s tváří nastavenouna ránu od psa...člověka
jak všechny roky za ploty jdouberou s sebou i šťastnější feny...
všechny chtějí za bájnou svou Atlantidou...
stejně za plotem zůstávaj... opuštěný
že její oči maj pořád svou vírutak mlčky mé nohy do kleku ado toho plotu vystřihám díru...
přítele třeba...člověku
konstatuju, že se mi má patologická nesoustavnost zúročuje :-)