Quai a Strážce

Povím vám příběh lidé.Odehrál se v dalekém světě s odlišnými bytostmi i zvyklostmi:

Po osmi časech cviku, nadešla chvíle hledání Strážce.

V mém věku měla už většina Quai svého Strážce. Strážce přinese poklad, který bez správného Quai nezáří. Bez Quai nemá vlastně takový poklad cenu. V celém našem světě, neznám pragmatičtější simbiozu. Hodně Strážců nechává svůj poklad obdivovat mnohými Quai. Ne však ten můj. Imponoval mi svou přímostí. Věděl jsem, že náš poklad nevyzradí, nebude jej stavět na odiv jiným Quai, kteří by časem vystřídali mou úlohu. Společně jsme poklad obdivovali, dodával nám sílu i barvu ve tvářích.

 Přeběhlo několik časů a kromě výjimečných okamžiků, ve kterých bonmot určoval použití pokladu, mi Strážce čím dál méně dával poklad k dispozici. Drásán nedostatkem pokladu a vázán věrností svého Strážce, mé strádání pokračovalo. Malý počet slavnostních chvil, kdy mé tělo cítilo blízkost pokladu, přiškrtil plaménky v mých očích. Ale Strážce mi stál oporou. Stal se mým přítelem i zpovědnicí. Nevyděl však důvod, proč mne nechávat s pokladem déle, než stačí jemu samému.

Po 15 časech mé oči vyhasly úplně. Zbytek už pozoruji odsud.

Místo, aby strážce počkal až z našeho pokladu vystoupí nový Strážce nebo Quai. Sám vešel do pokladu a rozplynul se v samém počátku bytí.

Tak Quai zemřel na žízeň a Strážce na přílišnou nasycenost tím nejcennějším co náš svět zná.

A proč to vypráví vám lidem? K čemu vám je velká láska bez velké vášně?