Půlnoc mi náhle zvedá víčka
a jazyk od krve
od hladu
rty nakouslé
a měsíc volá
hladová svíčka
v obřadu rukou pokládaných
na bílé klíční kůstky
dva malé můstky u splavu
dva malé vpichy
dva prstů krůčky ke spánkům
do modra hledí bílá
tak čistá
...
jak výkřik do spící ulice
tak ostrá
vzpomínka
jako
sát
přímo
z pramene
když už teda se mi zdáš ...
Noční absurdum
zaklel jsem koťe
do modrý hvězdy na tvým řetízku
nestihl jsem ti ho dát
utekla si po kolejích
spadla za obzor
a já na hubu když jsem tě sledoval
nad hlavou točil černým deštníkem
to aby to vypadalo dobře
cigareta v levé …
utopil jsem tu vzpomínku v řece
i s tím kotětem
a svýma očima
občas vyplavou nad hladinu a nadechnou se
nadechnou se
i moje sny …
rozepsaný na lístcích do tomboly
ale ty tak netlejí
mělo se losovat z klobouku
ale ten jsem vyškrtl z partitury
na programu dne nic nezbylo
tak jsem šel zpátky za ni
a praštil ji do žaludku
paklem svý poezie
a čekal, že se připojí k moji výpravě
za opravdovým novým životem
ale na škodu sto
už holky neletěj
Epilog
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Black_Orpheus', 04.10.2006 02:45.
to je teda hodně dobrý, moc se mi líbí i tématika...prolog je super, ale možná k tomu nepatří a mělo to přijít zvlášť...nevim. Každopádně všechno nejlepší hodnocení co jde :-)