Asi před půl rokem se zde,na tomto serveru objevila povídka od autora,který si říká Majk(prý rapper). Toto je její pokračování z pohledu těch,kteří byli u toho s ním.

            Druhý den zůstali všichni doma a vzpamatovávali se z toho co prožili. Každému se hlavou honily stejné myšlenky. Skončilo to? Byl to teprve začátek? Odpověď přišla sama. Večer jsme se sešli v jiném podniku a rozjela se čilá debata o tom,co se stalo a kdo vlastně byla ona nehmotná bytost. Díky tomu,že Majk působil minulého večera nedobrovolně jako medium mu zůstaly části jejích vzpomínek. Díky nim a logickému myšlení jsme zhruba nastínili část jeho života motorkáře a jeho sebevraždy zastřelením. Náhle Majk zbledl,jeho čelo se orosilo potem. Ruce složil na stůl a hlavu si položil na ně. Na naše otázky co se děje nereagoval. Jen hlasitě oddechoval. Dandee se mu pokoušel dodat energii,ale sotva se ho dotkl,začal se třást po celém těle a přestával moci dýchat. Nevíme,jak by to dopadlo,kdyby Majk netrpěl na astma a tím pádem u sebe neměl respirátor. Po několika nadechnutích přes něj se stav obou dvou začal stabilizovat. Hned po tom jsme podnik opustili a vrhli se vstříct temnotě v ulicích. Po těle nám běhala husí kůže,ale nebylo to mrazem venku. Jako opilí jsme se navzájem podepírali a šli. Přítomnost oné bytosti byla cítit hned za námi. Nevěděli jsme co dělat,avšak po nějaké době jsme si vzpomněli na způsob jak od sebe duchy odehnat. Stoupli jsme si do kruhu a začali odříkávat:Odpočívej v pokoji! Empaticky jsme vycítili ze strany nehmotné bytosti velikou nejistotu a poté se vše uklidnilo. Bylo to pryč. Naprosto vyčerpaní jsme se navzájem odvedli domů. Usnuli jsme s pocity nejistého bezpečí a strachu. Nevěděli jsme,jestli už je po všem. Bytost se ale již nikdy neobjevila. Slíbili jsme si,že o tom nebudeme nikdy mluvit.

Tento druhý díl vznikl,protože někdo slib nedodržel a tak se tento příběh roznesl mezi další lidi v našem městě a také sem na na tuto stránku v podobě prvního dílu. Všichni už to vědí,a tak nemá cenu to skrývat.